pátek 29. srpna 2014

Nenávist - 1.Kapitola

Přidávám 1.Kapitolu k nenávisti... je bez bety, tak omluvte chybky.
Prolog


1.Kapitola

Loki se pomalu otočí. Naštěstí si zachová chladný výraz, ale to co vidí ho naprosto překvapuje. Stark vyhublý na kost, strhaný nešťastný výraz. Celkově vypadá unaveně. Udělá k němu krok.
„Nepřibližuj se!“ Stark ihned začne couvat. Nikdy by to nepřiznal, ale děsí ho to, co teď vidí. Tohle není Stark. Je mu jasné, že za to může on, nikdy by neřekl, že ho uvidí takto zlomeného. Bezmocného. Přijde k němu, zaterasí mu únikové body. Měl by se mu omluvit? 'Starku promin, že jsem tě přefiknul' chmm... to asi ne.
„Co? Chceš mě zase znásilnít? Tak dělej! Víc už toho stejně postar nemůžeš!“ začne do něho mlátit, potřebuje ze sebe dostat všechen vztek, všechnu tu nenávist. A Loki ho nechává. Starkovo vztek se změní v usedavý pláč. Něco mumlá, není mu rozumět. Už jen z lehká do něj bije a ne a ne se uklidnit.
Nakonec se odhodlá, pohladí ho po zádech. Tony nijak nezareaguje.
„O-ona...“je to dost nesrozumitelné. Najednou Starkovi zapípá telefon. Vytáhne z kapsy a přečte si zprávu. Zbledne ještě víc, odstrčí Lokiho a uteče.

Doběhne do pokoje, kde leží jeho dcera. Je u ní několik doktorů. Napojují jí na několik přístrojů.
„N-ne...“chce za ní jít.
„Pane Starku, teď tam nemůžete.“
„Ale moje dcera...“
„Musíme jí napojit na přístroje, odcházejí jí plíce a ledviny...“ zoufale se podívá na doktora.
„Už jsme jí zařadili na listinu čekatelů, ale s její krevní skupinou... nevíme, jestli pro ní najdeme vhodného dárce“
„Udělám cokoliv, zaplatím cokoliv...“šeptá zoufale. Doktor ho usadí do židle.
„Snažíme se dělat vše, co je v našich silách, vaše dcera je bojovnice, bojuje s nemocí, která je pro nás naprosto neznámá.“Tony zníčeně přikývne. Ví, kdo by mu mohl pomoc, jenže... ne. Zavrtí nad tím hlavou. 'Vzal by mi jí, zníčil by mě ještě víc'.
„Měl byste si jít pane odpočinout,“ lékaře nevnímá. Přemýšlí. Muž v bílém plášti odejde. Sedí tam neví jak dlouho. Nevnímá čas. Jediné, co vnímá, je jeho srdce, které se rozpadá.
Nahlédne do pokoje. Jeho holčička spinká. Je strašně bledá. Stečou mu po tvářích další slzy. Bolí ho to jí takhle vidět. Moc dobře ví, že svět není spravedlivý, ale... proč si smrt radši nevezme jeho? Proč si musí vzít malé nevinné dítě? A ještě takovým strašným způsobem?
Vejde do pokoje, posadí se do křesla a dívá se na ní. Jeho malá holčička.
„Ahoj,“ do místnosti vejde Natasha.
„Ahoj“špitne smutně.
„Jak jí je?“
„Hůř... ještě před pár hodinama jí typovali tři měsíce... myslím, že ted má tak pár dní“ zase se rozbrečí. Sedne si vedle něj a obejme ho.
„Proč neprosíš Thora o pomoc?“ Tony jen zavrtí hlavou. Kdyby jí vzali na Asgard, zjistilo by se, jak přišla na svět. Takhle všem řekl, že na sobě udělal experiment, který se mu zvrtl.
Natasha si povzdychne. Stark byl vždycky namyšlenej idiot, ale najednou se změnil, pak zjistil, že je těhotný a byl z něj úplně vyměněný člověk, kterého si oblíbila a ani ona nesnese pohled na nemocné, umírající miminko.
„Dopadne to dobře, uvidíš“pohladí ho po zádech. Tony jen něco zamumlá. Zvedne se a odejde. Kdyby tam zůstala dýl, taky by se rozbrečela.
Je večer a Loki je zraněný. Neví přesně čím, tak se kouzlem nevyléčí. Pošlou ho do nemocničního patra.
Jde kolem jednoho pokoje. Zahlédne tam Starka, jak sedí u dětské postýlky a celý se třese. Zneviditelní se a nenápadně vejde. Podívá se na malou holčičku, která je napojená na různé přístroje a bezmocně se dívá na svého otce svýma zelenejma kukadlama. Podívá se do karty a všechno se mu začne v hlavě spojovat.
'Co jsem to provedl?' Najednou mu to všechno dojde. Prohrábne si vlasy. Musí jí nějak pomoc. Ale Stark ho k ní určitě nepustí. Bude si s ním muset promluvit. Ví, co je to za nemoc. On jí prodělal taky.
Holčička se rozpláče. Stark se ihned vzpamatuje. Opatrně jí vezme do náruče. Všechno je udělané tak, aby jí mohl chovat.
„Neplakej sluníčko... ššššt.“utešuje jí.
„Táta je tady... no tak... neplakej,“pomalu se začne uklidňovat.
„Ty jsi hodná holčička“políbí jí do vlásků. Ještě jí chová a hladí, dokud se neuklidní úplně. Položí jí do postýlky. Drží jí za ručičku, dokud zase neusne. V tu chvíli se Loki zviditelní.
„C-co“ Tony se na něho vyděšeně podívá.
„Nechci ti ublížit,“sedne si vedle něj. Podívá se mu do očí. Tolik bolesti, smutku.
„Já vím, že to co jsem udělal, je naprosto neomluvitelné a je mi jasně, že tu malou holčičku chceš předemnou ochránit, ale dovol mi, abych jí uzdravil.“mluví k němu naléhavě.
„Tady jí nepomůžou a moc dobře to víš. Tu nemoc zdejšími léky nevyléčí... transplantací by jí získali nějaký čas, ale stejně by brzy podlehla.“
„N-ne... t-ty mi jí vezmeš...“rozpláče se.
„Nevezmu... nemám na to právo“
Tony mlčí.
„I přes vědomí, že je to má dcera, jí miluješ a já tě za to obdivuji a jsem ti vděčný“ Tony zamrká.
„Jak si můžu být jistý, že mi jí nevezmeš? Že jí uzdravíš a necháš nás být?“ Loki si povzdychne. Chápe ho.
„Nemůžeš,“
Tony se roztřese.
„Ale vím, že u tebe jí bude dobře, takže... jen tě žádám, abys mi dovolil jí uzdravit... vezmu vás na Asgard, kde se o ní postarají. Můžeš u ní být po celou dobu“snaží se mu domluvit.
„ted si ale musim něco zařídit, řekneš mi ráno, jak si se rozhodl“ všechno ho bolí,ale tohle pro něj bylo důležitější, než jeho zdravotní stav.
Nechá se ošetřit a jde pryč. Cestou zpátky si všimne, že Tony usnul v křesle. Přenese ho do postele, kterou tam má přistavěnou, aby mohl být u malé i v noci.
Ráno se přemístí přímo do pokoje. Podívá se na Starka. U jeho nohou je sbalená cestovní taška.
„Beru to jako souhlas“pronese klidně. Vezme tašku.
„Vem malou“pomalu odstraní přístroje. Christin se začne špatně dýchat. Ihned to kouzlem napraví. Tony jí vezme do náruče.
Objeví se na duhovém mostě. Christin ta cesta moc neprospěla. Poblinkala se. Tony jí chlácholivě pohladí po zádech a otře pusinku. Zvratky z jeho košile zmizí.
Tony se zvědavě rozhlíží, všechno tu působí tak majestátně. Připadá si maličký oproti tomu všemu.
Dojdou do hradu a hned zamíří do léčitelského křídla. Tam si malou převezmou léčitelé. Nejdřív jí dají nějaké dryáky, které by měli napravit její orgány.
Tony všechno ostražite sleduje. Sice neví, co jí to všechno dávají za léky, ale kdyby na to reagovala špatně, zabil by je a hlavně by zabil Lokiho.
Léčba poškozených orgánů trvá několik dní. Jde to pomalu. Po dvou dnech ale Christin sama dýchala a dokonce jí mohl nakrmit, nemusela být napojená na výživu.

„Všimla jsem si, že často chodíš za tím mužem a jeho dcerou“ Friga sleduje svého syna. Loki se chová zvláštně.
„Ano“přikývne. Měl by se přiznat aspoň jí?
„Je to tvé dítě?“
„Ano, je to má dcera“přizná.
„Ale nepřišla na svět způsobem, na který bych byl hrdý...“ sklopí pohled. Friga se na něho podívá.
„Já... neovládl jsem se...“začne jí vyprávět celý příběh. Jeho matce ztvrdne pohled a dostane pořádnou facku, v zápětí druhou a třetí.
„Udělal jsi mnoho špatných věcí, ale tohle?! Loki tohle se nedá odpustit.“ Loki jen přikyvuje.
„Ted uděláš tohle... splníš vše, co mu uvidíš na očích a nezajímá mě, že se ti to nelíbí. Nemáš právo po něm ještě něco chtít. Jakmile se ta holčička uzdraví, tak je pošleš domů a nebudeš je kontaktovat, pokud ti to pan Stark nepovolí, je ti to jasné?!“
„Ale...“
„Žádné ale! Velice jsi mě zklamal,“ s tím jeho matka odejde.


Žádné komentáře:

Okomentovat