Na pospas osudu - 1.Kapitola

Nová povídka je na světě, chtěla bych upozornit, že je to psané na hru dragon age: prameny, ne všechno píšu podle té hry, takže jestli to někdo z vás hrál, tak to píšu trochu jinak ano? :)
A veřejně bych chtěla poděkovat Ann, která vymyslela název povídky a opravila tenhle blábol :D

„Budeš vyhoštěn s Asgardu, dokud své skutky nenapravíš“doléhá k němu hlas Odina. Nenávistně se na něj podívá. To on za všechno může, všechny ty jeho lži, intriky... kdyby se to nestalo, vše by bylo jinak.

„Svět Ferelden...“vyřkne Odin a kolem Lokiho se rozzáří kruh z run a vše kolem něj zčerná. Octne se na nějakém místě, které vůbec nepoznává. Ferelden, kdysi o tom něco slyšel, možná v nějakém příběhu, který mu vyprávěla matka, když byl malý.

Zaslechne něco jako zachrochtání, ohlédne se, to co vidí, ho velmi překvapí. Jsou to zrůdy s krvelačným pohledem. 'Kam se hrabou Chitauri' ušklíbne se a kouzlem se je snaží zneškodnit. Je jich na něj moc. Jedna z těch příšer ho bolestně zasáhne. Vyvolá několik klonů, aby je obelstil.

„Tupé stvůry“uchechtne se a několik jich zabije, co nečeká je to, že jich je v lese více a dál neví, co se kolem něj děje.

…

Jde čtyřčlenná skupinka, kterou vede velmi pohledný elf. Hned vedle něho jde lidský muž v destičkovém brnění se štítem a mečem na zádech. Dále kráčí žena s drzým výrazem ve tváři, na sobě má barbarské oblečení a na zádech hůl, která značí, že je mág. Kousek od nich poskakuje obrovský pes a pořád něco svému páníčkovi nosí.

„No tak Sale,“zasměje se elf pobaveně a podrbe ho za ušima. Zaslechnou hluk. Děsivé chrochtání a řvaní.

„No to snad ne, myslel jsem, že je jeden den neuvidím“zabručí muž v destičkovém brnění.

„Nestěžoval sis, že málo bojuješ Alistaire?“pozvedne obočí elf a připraví si své dvě dýky, které dostal jako dar od archiváře jeho tábora.

Rozeběhnou se za hlukem, uvidí nějakého muže, který byl zrovna zasažen omračující ranou jednoho zplozence, už na pohled je vidět, že to nebylo smrtelné, ale kdo ví, co by se stalo, kdyby nepřišli.

Čarodějka jménem Morrigan všechny zplozence přimrazí, zatímco náš hlavní hrdina jménem Derie se rozběhne k největšímu a rychle mu usekne hlavu. Když jsou mrtví, poklekne k černovlasému muži a zkontroluje jeho zranění.

„Měl by sis dávat pozor, může být nebezpečný“Derie se podívá na Alistaira.

„Neměl bys za vším hledat léčku“

„bude velmi mocný“ozve se čarodějka. Cítí velké množství magie, neznámé magie.

„ale není to ani krvavý mág, je to něco... neznámého. Nedokážu to určit“ přejede holí nad Lokiho tělem. Tělo se slabě rozzáří.

„Nevím, co je zač, ale člověk to nebude“zamumlá a pomůže elfovi s ošetřením.

„Jestli je mocný, jak říkáš, Morrigan, tak se nám může hodit,“obváže mu ránu léčivým obvazem a začne ho probouzet, bude lepší, když se přesunou někam do bezpečí a utáboří se.

Loki otevře oči a chladně se podívá na ty bytosti, co u něho klečí.

„Seš v pořádku?“ dolehne k němu krásný hlas mladého elfa. Podívá se na něho. Delší stříbrné vlasy ledabyle sepnuté, na spánku tetování značící jeho původ u dálských elfů. Na sobě má něco jako brnění, ale vypadá velmi staře a honosně. Na zádech má připnuté dvě dýky.

„Co seš zač?“ rychle se posadí a pak i postaví.

„Hele, zasloužili bychom si trochu vděku jo? Taky jsme tě mohli nechat vzdechnout“ to, že Morrigan je chasindská barbarka je na ní dost znát.

Loki se na ní zamračíš. „Jak se opovažuješ?“zavrčí na ní. Hned má u krku Deriovo dýku.

„Měl by ses chovat slušně, nejsi v dobré situaci“výhružně se na něj dívá.

„Tak začneme pomalu. Jak se jmenuješ?“odendá dýku. Už na pohled to není obyčejná dýka, jako známe my. Je dlouhá jako kratší meč a je pěkně ostrá. Druhá dýka je trochu zahnutá a má na sobě nějaké znaky.

„Loki“odpoví zamračeně. Mohl by je bez mrknutí oka zabít.

„Já jsem Derie, tohle je Alistair a tohle Morrigan“za nimi se ozve zaštěkání.

„A tohle je Sal, můj pes“najednou na něj kouká obrovská potvora, která má do psa hodně daleko. Olízne mu to obličej.

„Fuj“zhnuseně se podívá na psa, který zakňučí a schová se za elfa, docela zbytečně, když si uvědomíme, že Derie je drobnější postavy.

„Nechceme nepřátele, měli bychom se přesunout někam do bezpečí, kde se utáboříme, a ty nám řekneš svůj příběh“Derie mu pomůže na nohy.

Ujdou několik kilometrů. Usadí se na místě, které jim připadá bezpečné. Loki se posadí k ohni a dívá se na elfa, který se zrovna dohaduje s člověkem. A není to o něm.

„Nechal jsi jí zabít, mohli jsme požádat mágy!“ ječí na Deria Alistair.

„Víš, že na to nebyl čas. Buď by zemřeli všichni v Rudoskalí, nebo by zemřel její syn a to bys chtěl? Byla odhodlána se za něj obětovat.“

„Ale krvavá magie?!“

„Viděl jsi jinou možnost? Já ne. Je mi líto, že zemřela, ale ukázala se jako milující matka, zachránila svého syna ze spárů démonů“

„Ale... co tomu řekne Eamon až se uzdraví? Jestli se uzdraví“povzdychne si.

„Uděláme vše, co bude v našich silách, všechno bude v pořádku Alistaire.“snaží se ho uklidnit.

„V poslední době je tu příliš smrti“ a s tím odejde někam do lesa ulovit nějakou potravu.

Mladý elf dojde k ohni a posadí se vedle Lokiho.

„Odkud jsi?“zeptá se ho, zatím co si sundává své brnění, pod tím má něco jako tuniku.

„Z Asgardu“

„Asgard...?“Loki přikývne.

„O tom jsem nikdy neslyšel.“řekne zamyšleně.

„Je to dlouhý příběh plný lží, intrik, nenávisti a všeho podobného. Muž, který mě vychoval a celý život mě vychovával jako zbraň proti mému lidu, si usmyslel, že potřebuji napravit, tak mě poslal sem. Stejně ho zabiju“

„Tvá nenávist je obrovská. Myslím, že jsi toho muže nikdy pořádně nevyslechl, ne všechno je tak, jak se zdá“řekne moudře.

„Co jsi zač?“podívá se na mladíka.

„Jsem šedý strážce. Teprve krátce. Ještě nedávno jsem žil v táboře s dalšími elfy, daleko od lidí, vedli jsme si klidný život... celkem. Občas nás nějaký člověk našel. My dálové nemáme rádi lidi, nejsme městcí elfové, kteří se nechali zotročit. Jednoho dne já a můj přítel jsme opět narazili na lidi. Byli vyděšení, řekli nám o starých zříceninách, nechali jsme je jít a šli se tam podívat. To, co se tam stalo, budu mít navždy vryté do paměti“špitne. „Ztráta nejlepšího přítele bolí, zvlášť když nevíš,jestli je mrtvý, nebo někde přežívá anebo jestli se z něj stala nemyslící, vraždící stvůra...“ je na něm znát obrovský smutek.

„V těch zříceninách... bylo tam zrcadlo. Dotkli jsme se ho a... všechno se změnilo“ neví, proč mu to vykládá. Je to úplný cizinec.

„Můj přítel zmizel a mě našel člověk. Vůdce šedých strážců, řekl mi, že se do mě dostala nákaza, čímž by se ze mě mohla stát zrůda... přesně taková jako tě napadli. Mému lidu sdělil, že ví, jak mě vyléčit, ale musím jít s ním a stát se šedým strážcem, že mé bojové schopnosti jsou unikátní“nepatrně se pochlubí.

„Takže jsem šel Duncanem, který mi vysvětlil, proti čemu stojíme. Prosti nákaze, kterou vyvolal arcidémon, podle všeho je to drak... pěkně ošklivej drak, viděl jsem ho ve snech,jak promlouvá k hordě svých zrůd“uchechtne se a prohrábne oheň.

„Byla velká bitva, kterou jsme prohráli kvůli zradě Logaina, který si přivlastnil trůn, král zemřel, zemřel i Duncan. Logain označil šedé strážce za vrahy a zrádce...“řekne mu zkráceně jeho příběh.

„Možná, až bude po všem, najdu svůj lid a budu dál vesele nenávidět lidi“zasměje se.

„Ale ty nejsi člověk, že?“

„To opravdu nejsem, ale svůj původ ti neřeknu“řekne zamračeně.

„A výhružkami smrti na mě nechoď. Dokázal bych tě zabít bez mrknutí oka a tvé poskoky taky“ Sal, který u nich leží, naštvaně zavrčí.

„Nemusíš mi říkat svůj původ... nechceš nám pomoc v boji se zplozenci? Bylo by to lepší, než tu jen bloumat“usměje se na něj jemně. Loki se zamyslí.

„Možná bych měl sesadit toho Logaina a ovládnout to tu, nemyslíš?“

„Nebuď směšný“zasměje se to elfisko a jemně ho dloubne.

Zavrčí. „tohle nedělej“chytne mu ruce a výhružně se mu dívá do očí.

„Nejsem tvůj kamarádíček a nebudu, budu s vámi cestovat, ale to jediné, co ode mně můžeš očekávat“vrčí mu do obličeje. Pak ho pustí a odstrčí. Mladý elf si odchází zaraženě lehnout.