neděle 16. července 2017

Útěk z reality - 2. kapitola - V korunách stromů


Přeji krásné nedělní odpoledne,

pro spestření dalších letních dnů, uveřejňuji druhou kapitolu :)

Ann




Když se Tony dostatečně prospal a vřískot těch šílených ptáků ho už natolik štval, že se donutil otevřít oči a pořádně si prohlédnout, kde to vlastně je. 
Bohužel jediné co viděl, byl les, všude byl jen les a ptáci.
Tony se zamračil, ale po předchozích zkušenostech mu bylo jasné, že by měl tichý protože nikdy neví kdo ho sem dostal, čí je to past a co hůř, co tu na něj čeká.


Zvedl se ze země a procházel les s nadějí, že najde nějaké bobule a vodu. 
Po hodině procházení lesem, který byl velmi hustý a tmavý, našel Tony palouk kde mezi stromy prosvítalo slunce a uprostřed byla malá studánka.
Tony k ní poklekl opláchl si obličej a začal pít. Za chvíli ale uslyšel kroky.
Polekalo ho to a tak zmizel zpět ke kraji palouku a vyškrabal se na jeden ze stromů, kde se schoval v koruně stromů, tak aby viděl, co se na palouku děje.


Ke studánce přicházel vysoký muž, Tony mu neviděl do tváře, ale zaručeně ho poznal. 
Co ten tady dělá, honilo se Tonymu hlavou. Kde to sakra je a co tu dělá on. 
Tonymu se náhle stáhlo hrdlo i žaludek.
Nikdy by nepřiznal, že je to strach, ale byl to strach. 
V tuhle chvíli neměl absolutně spojení s Jarvisem ani s nikým jiným.
Nevěděl kde je, jediný koho viděl byl ten největší magor a psychopat, kterého ve svém životě poznal.


Loki se sklonil ke studánce a nabral vodu čutory.
„Tohle už mi vskutku brání v logickém myšlení. Mluvím sám se sebou. S kým také jiným mluvit. Jsou tu jen ptáci a jedna malá studánka. Jakoby mě to tu drželo na místě. Určitě je to Odinova smyšlenka. Věděl, že z vězení uteču, proto měla Frigga ten proslov.“
Loki sklopil hlavu. „Na sklonku života mi ještě chtěla pomoci. Celý život mi pomáhala... a já ji ani nedokázal říct, že ji mám rád. Ale ona to věděla, věřím tomu, že to věděla. Proto mi říkala o přírodě, pokoře k přírodním duchům, věděla, že skončím tady. Ale matko odpusť, nevěřím v přírodní duchy a nikdy se nesnížím k jejich vyhledávání a ano klidně tomu říkej moje přehnané ego a tvrdohlavost.“


Tony Lokiho neslyšel a snažil se, aby ani Loki nevěděl o něm.
Bohužel jedna z větví jemně zapraskala a Loki se prudce otočil a zadíval se Tonyho směrem.
„Prasknutí větve? První zvuk. Vždy jsou slyšet jen ptáci. Něco se změnilo? Hm, možná jen slyším to, co chci. Měl bych tam jít?“
Lokiho oči kmitali po stromech v okolí toho, na kterém byl Tony schovaný. „Je tam někdo?“ řekl Loki tiše. „I kdyby byl, stejně neodpoví a budu li hlasitý, třeba na sebe připoutám pozornost nějaké stvůry. Ne, nepůjdu tam, pokud nejde TO ke mně bojí se to. Chci mít klid, pak nebudu provokovat. Ano tak to bude nejlepší.“


Loki naklonil hlavu na stranu a ještě chvíli se díval Tonyho směrem. 
Tony se bál jen nadechnout. Co kdyby se nadechl a ten blázen by to nějak vycítil nebo něco podobného, vrhnul by se na něj a jedním lusknutím prstů by ho zabil.
Tony se teď' neměl jak bránit. 


Neskutečně se mu ulevilo, když se Loki otočil a zase odešel. Dnešní den a noc se Tony odmítl hnout a zůstal v koruně stromu. 
Nespal, nemohl, hlavou mu proudilo neskutečné množství myšlenek, kde se tu vzal Loki a jak se dostane domů?

4 komentáře:

  1. Uzasny :) to ako sa tam objavil Loki. Som zvedava ci Tony pozada Lokiho o pomoc, alebo opacne :D A ako sa nakoniec stretnu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napadá mě jedna scéna, jak by se mohli potkat, ale je spíše komická :D Děkuji za koment a snad brzy přidám další kapitolu :)

      Vymazat
  2. Tak som sa teda pustila aj do tejto poviedky. Vyzerá to zaujímavo, číta sa to dobre, len Loki čo sa rozpráva až tak sám so sebou mi nejako nejde. :D No ale samozrejme ak tam už je dlhšiu dobu, ide mu to na mozog ... chápem. :D Ďakujem za kapču a šikovno ďalšiu. :) Emily

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj,děkuji za komentář, budu se snažit, aby Loki už sám se sebou nemluvil když tam má návštěvu :D

      Vymazat