středa 5. července 2017

Útěk z reality - 1. Kde jsem

Ahojky,

než jsem začala psát na Valhalu, měla jsem jiný blog a ten se jmenoval právě Útěk z reality. Tak jsem si řekla, že není nad to vrátit se ke kořenům a napsat mini povídku s tímto názvem.




„Rok po tom všem? Jako vážně? Si dělá prdel?“
„Anthony, takhle o mém otci nehovoř.“ Obořil se na mírně rozezleného Tonyho, Thor.
„Hele se na mě jako nezlob, ale už je to rok.“
„Ano já vím, ale slíbil Vám odměnu a určitou satisfakci za Lokiho jednání a nyní k tomu nastal čas.“
„Ten tvůj tatík má na všechno dost času, co.“
Thor jen pokrčil rameny, „jsme dlouhověcí.“
„Ale my ne!“
„Anthony nekřič, vypadáš jako malý, vzteklý trpaslík.“
„Héééj vikingu!“
„Ježiš Starku nech ho mluvit.“ Vstoupila do hádky Nataša, „povídej Thore, oč jde.“
„Otec Vám každému dává jedno libovolné přání.“
„No to je...“ Tonymu skočí Thor znovu do řeči, „ale není to ledajaké přání. Splní se Vám pouze to, po čem doopravdy toužíte.“
„Takže si jako nemůžeme vybrat co chceme?“
„Ne, splní se to přání, které vyjde z hloubky Vašeho srdce a kouzlo začne platit ve chvíli, kdy Vám to povím, takže vlastně teď.“
„O-och.“

O TÝDEN POZDĚJI

„Thore!“
„No?“
„Tohle není fér.“
„Co prosím?“
„Říkám, že to není fér. Všichni už mají svoje přání a já nic. To si tomu tajtrlíkoj nemohl říct, že nemám srdce. Já chci svoje přání.“
„Anthoiny, není možné, že spíše tvoje srdce neví, co chceš?“
„No dovol?!“
„Tony, zaslechl jsem, že máš teď víc než kdy jindy problémy s novináři. Není dobré aby sis své problémy vybíjel na ostatních.“
„Hele nech si toho, seš nějak chytrej, a chytrost a tvůj zjev fakt nejde dohromady. Kdo tě to učí?“
Thor vydechne, „ano jedna žena mi nyní pomáhá, víš jak Jane začali uznávat, tak se pohybuje ve vyšší společnosti a já ji nechci dělat ostudu, takže až se vrátí, chci ji překvapit.“
„Slyším jenom bla... ale to je jedno nic, tak se hezky uč.“
„Anthony, příteli... víš, že kdykoli můžeš přijít...“
„Mlč už! Nepotřebuju ničí soucit!“ A s těmito slovy Tony odešel do své dílny.
„Pane?“
„Ano, Jarvisi?“
„Vypadáte jako když potřebujete obejmout.“
„Zmlkni nebo tě fakt už odpojím!“
Jarvis jen zašuměl a nadále bylo absolutní ticho. 
Když Tony zjistil, že je manuálně absolutně nezručný, rozhodl se projet si maily. 
Byla to obrovská chyba. Po chvíli zevlování v mailové schránce, letěl Starkpad do rohu dílny a bylo po něm. 
Tony si nalil velkého panáka whiskey a na jeden zátah zmizela ona zlatavá tekutina v Tonyho ústech.

 
„Proč je to všechno tak na hovno!“ Sklenka od whiskey následovala Starkpad. A posléze i zcela vyprázdněná karafa. 
Tony už se motal a blábolil, ale Jarvis ho nechal, přece jen aspoň to ze sebe všechno dostane.
 
„Seru na to...slyšíš Jarvisi? Končím! Zkurvený noční můry, šílenej rusák s elektrobičem, do toho novináři s celým potráním po tom jestli mám děti, NEMÁM, kde bych je asi vzal!!! Fajn vím kde, ale já si vždycky dával bacha! A když už kejvnu na to, že svůj život teda jako změním tak mě ta čůza nechá před oltářem!!! Nána jedna pitomá!!! Novináři odporný, serou se úplně do všeho a ještě ten severskej kokot bude dělat jak je chytrej?! Jděte všichni do prdele!!!“
Tony padnul do křesla a hlavu složil na stůl. „Já chci pryč,“ zamumlal tiše a vlivem velké dávky alkoholu usnul.

Druhý den ráno ho probudilo slunce a podivný řev.
„Jarvisi vypni to.“
Jarvis neodpovídal.
„Jarvisi, slyšíš? Vypni to a zatáhni rolety.“
Stále se nic nedělo, což donutilo Tonyho zvednout se ze své postele.
„Co to kurva...“ Nebyla to postel, ale mech. Nebyl to řev, ale zpěv ptáků, který Tonyho bodal do uší a ranní slunce ozařovalo jeho oči. Nic příjemného, když máte opici.
„Kde to sem?“ řekl až příliš hlasitě a protože ho hlava bolela tak silně, odplazil se do stínu vzrostlého stromu, zavřel oči a omámený zbytkovým alkoholem znovu usnul.

4 komentáře:

  1. Wow, tak to je pěkný rozjezd :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji :) Doufám, že pokračování bude stejně poutavé

    OdpovědětVymazat
  3. No teda! Na rozjezd skvělý a hlavně v době, kdy nemám co číst. Takže ještě lepší! Těším se, co přijde dál ^^

    OdpovědětVymazat