pondělí 30. května 2016

Lokiho deník 3.

Pěkné odpoledne,

mám tu pro Vás další díl Lokiho deníku.

Zároveň večer uveřejním článek týkající funkce a změnách, které jsou a budou provedeny na tomto blogu.

S láskou Ann :-*

„Již mám na své straně více než půlku týmu, ne Johne, ty se divíš? Vážně? To vypadá jako bys mi nedůvěřoval. Jak bys také mohl, jsi jen kniha. Doopravdy mám pocit, že má na mě Země neblahý vliv. Začínám pociťovat citové pouto k obyčejné knize. Ale dá se to odůvodnit, Ty, jako moje kniha, jsi pln mých myšlenek, tudíž mám citové pouto ke svým myšlenkám, čili sám k sobě. Ano, tak je to v pořádku.“

Loki si doopravdy mohl dovolit tvrdit, že má na své straně většinu Avengers. Ihned po Brucovi se totiž zaměřil na kapitána. Začalo to už na zmiňované schůzi, kde řešili Brucovu změnu. Kapitán sám přišel za Lokim.

„Ale kapitáne, čemu vděčím za tuto návštěvu?“
„Můžeš si hrát na to, že to nevíš.“
„Ano, vskutku, ale poděkování slyším rád.“
„Myslím, že tolik nafouknout tvé ego nechci.“
Loki se zamračil, „tak co chcete?“ štěknul po kapitánovi.
„Vezmi si věci, odcházíme,“ odvětil klidně kapitán.
„Kam?“
„Máme misi.“
„Jen my dva? Romantika ve dvou?“ Loki si olízl rty a kapitán potlačil rozpaky a znechucení.

„Ano Johne, mohl jsem to pojmout jinak, ale víš sám moc dobře, jsem dlouho osamocen a kapitán je symbolem rozpaků a vnitřní čistoty. Za ten jeho výraz mi ona poznámka stála.“

Samozřejmě, že jejich mise nebyla intimní, byla s nimi Nataša. Ale po většinu cesty mlčela a poslouchala, jak Loki rýpe do kapitána. Loki k tomu používal nejčastěji sexuální narážky, protože u nich Steve nereagoval jinak než pohledem, nebo výrazem.

„Víš, že máš docela hezký zadek?“ zeptal se Loki, když Nataša už spala.
„Sakra Loki už toho nech.“
„Proč se za to stydíš?“
„Zač?“
„Za své city a svou odlišnost.“
„C-co?“ zakoktal se Steve.
„Čekal bych spíše, že se zeptáš, jak to vím.“
„Jo to taky, ty jsi mu to řekl?“
„Ne, to je Vaše věc, jen se tě ptám proč.“
„Protože v mé době je něco takového trestuhodné.“
„Co ty o tom víš.“
„Hele vy si všichni myslíte, že jsem zrůda bez citů, ale nikoho už nezajímá, co za tím vším bylo.“
„Trpěli kvůli tobě stovky lidí.“
„Nikdo z nich netrpěl, tak jako já. Víš jaké to je celý život bojovat za to být dobrý, snažit se nežít ve stínu svého bratra, kterého miluješ. A pak v jednom momentu ztratit všechno a zjistit, že jsi zbraň, že tebe nikdo doopravdy rád neměl? Nevíš to. A když chceš udělat něco, abys jim dokázal, že si jejich lásku zasloužíš, shodí tě do nicoty. Ty nevíš, co to bylo.“

Steve chvíli mlčel a přemýšlel. Loki ale pokračoval.
„Proto jsem tady, zachránit alespoň to, co se ještě dá, proto jsem šel s Natašou, proto jsem pomohl tomu zelenému. Ale vy mi tu šanci dát nechcete. Nedivím se, ale já už nemám moc sil ani času.“
„Loki.“
„Co?“
„Vzdáváš to?“
„A co mám dělat? Dáš mi snad ty tu šanci?“
„Dám,“ řekl Steve a předal Lokimu řízení, „dovez nás zpátky.“

„Ach Johne, asi z těch všech řečí, tomu sám začnu věřit. Ale kapitána mi je vážně líto, to je doopravdy hodný člověk. No, ale kdo teď… Stark nebo Barton… Jeden horší než druhý. No zkusíme asi Bartona, třeba už dospěl, kam potřebuji.“

To si ale Loki ještě nepřipouštěl, že se kapitánovi svěřil a že to tak vážně cítí.

1 komentář:

  1. Tahle kapitola se mi zatím líbila nejvíce z této nové série. Více v tom vidím toho "opravdového" Lokiho než v těch předchozích dvou. A Steve je skvěle zmateňoučkej, to je sladké. :3 Jen tak dál, jsem tvou velkou fanynkou. :*
    MayaDark

    OdpovědětVymazat